Deníček F – novinky

10.7. – Uběhlo jen několik dní a u nás se dějí nové věci. Naši chlapečci už pomalinku začínají otevírat očička. Ještě toho asi moc nevidí, ale už se jim občas objeví kukadla a to je moc milé :-). Ještě ale neslyší, což je zatím fajn, protože i když je doma rambajz, spinkají sladce dál. Až je vzbudí, každý šramot, to bude doma mela. Dnes mají 14 dní a od zítra se už začnou učit chodit vyprazdňovat mimo pelíšek. Zatím jen na noviny v rámci bedýnky, později rovnou ven na dvorek :-). Přírůstky mají moc pěkné. Kdyby neměli v bedýnce nevlastní sourozence, byly by mnohem větší, což by nebylo úplně dobré a zdravé, proto jsme za ty adoptované kopoví mrňousky moc rádi 🙂

Adopťáčci kopíci si ale taky vedou skvěle. Po počátečních slabších přírůstcích už začínají přibývat velmi rychle, takže je všechno v naprostém pořádku a vše je jak má být.

Sunny je už úplně vpořádku. Má vytažené stehy, rána je klidná a krásná a už dávno ji nic nebolí. Nejraději by zase lítala po louce za aportkama, ale musím ji šetřit, aby velkou zátěží neztratila mléko. Toho má ale pro všechny zatím dostatek a jako máma je úžasná. Vzorně všechny čistí a olizuje a trpělivě drží, když se na ni těch 11 černoušků navěsí 🙂

Průběžně u nás už rotují návštěvníci, kteří nám pomáhají naše štěňátka vymazlit. Štěnda si to náramně užívají a v náručí většinou usnou 🙂 Děláme radost všem, kdo k nám zavítá. Tohle je úděl flatů a těch našich obzvlášť. Narodili se proto, aby dělali radost lidem. Sunny to zdědila po mamince Aimee a ta zase po svých báječných rodičích Hátě a Vincentovi. Chceme v těchto báječných povahách pokračovat, proto tolik toužíme po holčičce od Sunny. Ale pokud by se povahově vydařili tito dva kluci, zkusili bychom pokračovat v chovu s nimi. Záleží však, ke komu se dostanou do péče. Nějaké zájemce už máme, teď už jen vybrat ty pravé 🙂

2.7. – Dnes byl pro nás velký a převratný den. Nejen že už je Sunny úplně zase jako dřív, ale ještě je u nás od dnešního večera zase pěkně veselo. Sunny si připíše další velké zásluhy, protože dnes opět adoptovala 9 štěňátek, kteří se dneska narodily, ale bohužel jim maminka při porodu zemřela… :-(. Jsou to štěňátka plemene slovenský kopov. Štěňátka jsou zdravá, krásná a na své plemeno poměrně veliká, ale vedle našich obříků, kteří jsou o týden starší, vypadají jako žížalky. Ale věřím, že budou dobře úprospívat a vše dopadne dobře. Jsou to dvě holčičky a sedm chlapečků. Takže už se nemusím bát o to, co budeme dělat s tolika mlékem :-). Sunny je opět přijala úplně automaticky a pečuje o ně, jako o vlastní a opět má svých jedenáct :-):-):-)

30.6. – Sunny se už daří mnohem lépe, už je veselejší a zdá se, že ji bříško už tolik nebolí. Už lépe baští a občas i zavrtí ocáskem. Kdo ji znáte, víte, že ona vrtí ocáskem téměř nonstop, ale od porodu je to u ní velmi vzácný jev.

Začíná se jí vracet její obvyklé velké množství mléka, takže pokud by se našli nějací sirotci, rádi je adoptujeme, aby jí pomohli mlíčko vypít :-).

Jestli se ale Sunny zlepšuje po krůčkách, tak štěňátka naopak prospívají po skocích. Při srovnání s ostatními vrhy, mají teď váhu o 2-3 dny napřed. Jejich přírůstky jsou veliké. Není se ale co divit, vždyť jen jedí a spí. Bříška mají jako somálské děti, ale ne z hladu, ale z přejezení 🙂

28.6. – Štěňátka se mají velmi k světu. Jsou to velcí čiperkové. A to doslova. Jednak jsou opravdu velicí a jednak žádný z nich není rozhodně žádný pecivál, jak jsme byli zvyklí vždy alespoň u jednoho ze štěňátek. Pořád se tetelí a batolí od cecíku k cecíku.

Zato Sunny je pořád ještě hodně po tom všem zmordovaná. Jenom leží a kojí a nic do ní není. Do jídla se moc nevrhá, vždy jen sem tam něco zobne. Dnes při poledním venčení jsem jí jen tak zkusila na pár metrů hodit aportek. Okamžitě ožila, i když bylo vidět, že ji ještě všechno bolí a tak dělá velmi úsporné pohyby. Ale na okamžik byla šťastná a plná nadšení. I když chtěla házet víc a víc, raději jsem aportek schovala, aby se ještě více nevyčerpala. Ale povzbudilo mě, že o život zájem má (pro flata je aportování celý život :-), jen to sešité bříško uvnitř i zvenku ji ještě pořád příliš bolí. Budeme trpěliví, brzy bude fit. Ona ještě nikdy nebyla nemocná, tak neví, co to je být bolestí nebo něčím jiným omezená.

26.6. – Uběhl od včerejška jen jeden den a tolik věcí se u nás změnilo. Ale popořádku.

Včera večer se konečně Sunny začala chystat k porodu. Moc jsme se radovali, že to konečně přichází. V noci jsme toho obě moc nenaspali, protože pořád pokňukávala a cestovala sem a tam. Jelikož je to normální, nevadilo mi to. Ráno v 5 hodin ráno Sunny ke kňučení přidala ještě funění a tušila jsem, že za pár hodin by mohli přijít štěňátka na svět. Jenže hodiny utíkaly a stále se nic nedělo. Už bylo skoro poledne a stále nic. Po poledni se dokonce Sunny začala uklidňovat, už tolik nefuněla ani nekňučela. Začala jsem cítit něco nekalého. Nakonec jsme skončili na veterině, kde na ultrazvuku konstatovali 2 štěňátka v dobrém stavu a jedno štěňátko se slabšími srdečními ozvy. Bylo rozhodnuto, že se jde fofrem na císařský řez.

Po císaři jsme se dozvěděli špatné zprávy. To jedno štěňátko nepřežilo… Zbylí dva jsou ale v naprostém pořádku a nádherní a zdraví a krásní a úžasní a nej nej nej. Jelikož jsme se moc těšili na holčičku, bylo pro nás zklamáním, že jsou to dva kluci. Ale stačilo mi je vidět pár okamžiků a miluji je úplně stejně, jako by to byla ta naše holčička. Sice si kluka doma v rodině nenecháme, ale to neznamená, že nám na nich nezáleží. Jsou opravdu nádherní a k nakousnutí 🙂 Jejich porodní váha byla neuvěřitelných 626 a 580 g. Nejdůležitější ale pro nás je to, že Sunny je vpořádku. Teď je ještě lehce zmatená z narkozy a trochu poňukuje, asi ji to i bolí, ale za pár dní to bude zase naše čiperka. 

25.6. – Na veterině se ukázalo vše vpořádku. Máme vydržet a neplašit. Je to ale těžké… Jenže nám stejně zatím nic jiného nezbývá…

25.6. – Začínáme být značně nervozní, protože se u Sunny stále nic neděje a nic nenaznačuje, že by se porod chystal. Kolem 14.hodiny pojedeme na veterinu, abychom zkontrolovali, zda je vše vpořádku.

22.6. – Stále se nic neděje. Sunny tloustne a má čím dál větší apetit. Tak čekáme dál, ještě má přeci jen nějaký čas. 🙂

20.6. – Teplota stále v normálu. Sunny je čím dál žravější, jakoby chtěla krmit celou armádu. Nedochází jí, že má v bříšku tentokrát jen pár dětí a že když budou moc velcí, špatně půjdou ven. Ale hlady ji netrápím, už dostává více než dvojnásobnou dávku, ale tváří se, jako by to bylo stále málo… 🙂

18.6. – 58.den. Ranní teplota mírně snížená, ale pořád je to ještě v normálu.

17.6. – Dnes je to 57.den a začali jsme pravidelně ráno a večer měřit teplotu, aby nám neunikl porod a nestalo se nějaké neštěstí.

16.6. – Dnes jsme šli na RTG. A počet štěňat vyrostl na 3 a možná i na 4. Je to skvělé. Máme velkou radost. Šance na holčičku se zvyšuje… :-)Sunny má už cca 14 dní spuštěné mléko, bříško ze dne na den roste, tak uvidíme. Snad to nebudou obři, aby to mohla dobře porodit.

22.5. –  Tak dnes už máme potvrzené 2 štěňátka. Jupí. Před porodem půjdeme na RTG, ať máme jistotu v počtu, protože tak málo štěňat může zkomplikovat porod. Jsme ale šťastní i za ty dva mrňousky. Hlavně aby tam byla ta naše vysněná holčička… 🙂

15.5. – Na UTZ paní doktorka našla jen jedno štěňátko, ale máme přijít za týden ještě na další UTZ, mohlo být ještě brzy.

22.4. – Jedeme ještě jednou, pro jistotu.. Máme nakryto a 15.5. jdeme na sono, jestli jsme to stihli. Mám strach, že z toho nic nebude…

21.4. – Na tento den jsme objednaní na veterinu na progesteron, abychom věděli, kdy je nejlepší čas, vydat se za Easym 🙂 Mysleli jsme si, že máme čas, protože Sunny měla vždy optimální dobu ke krytí 15.-17.den. Dnes je 13. den a prý už je možná i pozdě… Tak fofrem vyrážíme do Brna…

Easy měl velký zájem, ale moc nevěděl, jak na to, poprvé to neví nikdo :-). S menší pomocí se mu to ale nakonec podařilo.

9.4. – Sunny nám začala nečekaně hárat a to o 2 měsíce dřív. Asi se už nemůže štěňátek dočkat, stejně jako my 🙂